Já se rouhám

Připadá mi, ze se stmívá
v mojí dusi častokrát
tenhle pocit někdy mívám
potom v pláči chci se smát.

Kdo jsem a co chci se ptávám
Sama v sobě neklid mám
S půlnocí já často vstávám,
dlouho k ránu procitám.

Sama před sebou se klaním
Sama sobě vysmívám
Hledám toho kdo mě zraní
Vlastní city proklínám.

R. Vstávám sama den co den
Prázdnějsí nez dřív,
Je snad tohle úděl zen,
Co uz dávno nevěří,
Na lásku plnou nadějí,
A sázku na stěstí,
Na zivot plný krásných neřestí?...

Sedý stín se ve mně střídá
Jsem ledová jak klíč,
Co svým touhám neotvírá
a zbyde vzdy jen chtíč.

Necítím se provinilá
Kazdým dnem se rouhám víc
Nevím, čí je tohe vina,
A proč zas svítí půlměsíc.